Cyklo Podyjí
9. 5. 2008
Tak vzhledem k mé čtvrteční kotníkové indispozici bylo nakonec Podyjí
odloženo na pátek, kdy už jsem celkem mohl chodit, pokud jsem zrovna
nějak blbě nedošlápl. Ikdyž na kole to ještě nebylo úplně ono a navíc
premiérová jízda s spd, tak jsem byl celkem zvědav, kolikrát si dám na
držku :-)
Sraz byl s bratry Večeřovými již tradičně brzy ráno na benzince (opět bez lahváče) a jelo směr nádraží, odkud nám jel vlak do Šumné (tak nějak se ta díra jmenovala). Ve vlaku jsme stihli posnídat (aby taky ne, když se to tam trmácelo přes tři hodiny), naplánovat cestu a já jakožto poslední opozdilec jsem ještě musel namlátit keše do gps. V Šumné na nádraží (no spíš to byla jen taková zastávka :-)) proběhla rekce mého kola, kdy jsem si musel povolit pedály a Tom mezitím trochu pošteloval zadní brzdu, takže už konečně brzdí (hroznej nezvyk :-)). Hned v Šumné byla první multimysterka, ale vzhledem ke špatným souřadnicím jsme měli značně stížené podmínky, tudíž se ná, odlov ukázkově nepovedl. Ale co, jede se dál, ještě jich po cestě bude mrtě (aspoň jsem si to ještě v té chvíli myslel).
K Vranovské přehradě jsme si užili celkem solidní sjezd, bohužel dole byla již méně solidní levotočivá zatáčka, která mě a Mišáka vynesla mimo trať do čerstvého blatíčka...u přehrady jsme zaznamenali první dnešní úspěch a odměnou nám byl krásný výhled na celou přehradu. Po vyčerpávajícím odlovu jsme museli někde doplnit tekutiny, takže jsme zapluli hned do první putyky na to pivo. Díky obsluze se nám pětiminutová záležitost protáhla na necelou hodinku a to ještě jen proto, že jsme se neustále připomínali, jinak bychom tam žízniví čekali ještě teď. Pak už jsme podél řeky razili dál z mírného kopečka. Logicky jsem si vydedukoval, že když jedeme celou cestu z kopce, tak budem zákonitě někdy muset taky do kopce. A jakobych to snad přivolal najednou se před námi objevil hang, který nám dal skutečně zabrat a to i přes velké množství přestávek. Ještě teď mě bolí nohy jen při vzpomínce na ten kopec. Nahoře jsme chvíli zvažovali, zda si dát menší zajížďku k Lusthausu. Ale když jsme tam jedmou byli, tak aspoň se vším všudy. Budova je to vskutku...zajímavá (velmi decentně řečeno) - nicméně my tam byli za trochu jiným účelem, než odbiv této roztodivné architektury a ten jsme také naplnili. Chvíli jsme hledali, ale nakonec díky hintu nalezeno.
V následujícím kopci jsem si připsal první tzv. "spd pád", ale pěkně do měkkého mechu, takže se mi nic nestalo. Po výjezdu z lesa již byl čas oběda a proto jsme se rozhodli to již déle neodkládat, tudíž opět první hospoda po cestě - avšak tentokrát z venku velmi slušně vypadající. Po nekvalitním a nekvantitativním obědě jsme se vydali, ještě nás čekalo hodně km a času nebylo nazbyt, navíc jsme ještě chtěli stihnout vpád do sklípku. Zbytek cesty už byl velmi příjemný a cesta neskýtala již žádné nástrahy v podobě téměř kolmých kopců a tak víceméně po rovince dojeli až do Vinné obce Šatova. Člověk by nevěřil, jaký je problém sehnat ve vinné obci víno :-)...naštěstí jsme náhodou natrefili na nějakého pokoutního vinaře, který nám něco málo odlil a dal k dobru nějakou tu historku (to mi u vinařů už přijde jako rutina :-)). Už scházelo jen se trochu navečeřet, ať nepijem na lačno a opatřit nějakou tu skleničku. Oba tyto body se nám povedlo splnit při jedné příležitosti a již nám tedy nic nebránilo v nástupu do vlaku a následném nezřízeném opíjení :-)
Veltlínek byl prudce pitelný a žízeň po celodenní námaze obrovská, takže víno mizelo poměrně rychle, což se také projevilo na stavu mysli - při přestupu ve Znojmě se mi totiž povedlo zapomenout bágl v původním vlaku, který již mezitím zajel do depa. S belhavou nohou a vínem v krvi se mi šlo velmi obtížně, což asi muselo být vidět, vzhledem k faktu, že do toho depa nakonec musel dojet Mišák na kole (díky Ti, máš u mě ruma ;-)) a tak tak jsme stihli další vlak :-) V dalším vlaku jsme již byli velmi veselí a jak to tak již bývá, tak se zpívali písně slušné i méně slušné - po další chvíli už se nezpívalo, ale řvalo.
Cesta z nádraží domů byla také velmi zajímavá. Ve vlaku mi někdo musel něco udělat s kolem, protože vůbec nejelo rovně a nějak podivně kličkovalo :-)...v kopci pod Olomouckou proběhl další držkopád, když jsem zastavil, ale zapomněl jsem sundat nohy ze šlapátek :-)...o pár set metrů dál se mi pokazila zadní převodovka, takže se mi zasekla na nejtěžším převodu a o dalších pár set matrů dál jsem ještě píchl zadní kolo, takže jsem zbytek cesty absovloval pěšky s bicyklem na zádech :-)
Doma jsem si ještě musel cvaknout trošku rumíku, takže konec dobrý - všechno dobré :-)
Doufám, že se mi povede kolo opravid co nejdříve, abych mohl absolvovat další podobné sportovně-notorické aktivity :-)
Sraz byl s bratry Večeřovými již tradičně brzy ráno na benzince (opět bez lahváče) a jelo směr nádraží, odkud nám jel vlak do Šumné (tak nějak se ta díra jmenovala). Ve vlaku jsme stihli posnídat (aby taky ne, když se to tam trmácelo přes tři hodiny), naplánovat cestu a já jakožto poslední opozdilec jsem ještě musel namlátit keše do gps. V Šumné na nádraží (no spíš to byla jen taková zastávka :-)) proběhla rekce mého kola, kdy jsem si musel povolit pedály a Tom mezitím trochu pošteloval zadní brzdu, takže už konečně brzdí (hroznej nezvyk :-)). Hned v Šumné byla první multimysterka, ale vzhledem ke špatným souřadnicím jsme měli značně stížené podmínky, tudíž se ná, odlov ukázkově nepovedl. Ale co, jede se dál, ještě jich po cestě bude mrtě (aspoň jsem si to ještě v té chvíli myslel).
K Vranovské přehradě jsme si užili celkem solidní sjezd, bohužel dole byla již méně solidní levotočivá zatáčka, která mě a Mišáka vynesla mimo trať do čerstvého blatíčka...u přehrady jsme zaznamenali první dnešní úspěch a odměnou nám byl krásný výhled na celou přehradu. Po vyčerpávajícím odlovu jsme museli někde doplnit tekutiny, takže jsme zapluli hned do první putyky na to pivo. Díky obsluze se nám pětiminutová záležitost protáhla na necelou hodinku a to ještě jen proto, že jsme se neustále připomínali, jinak bychom tam žízniví čekali ještě teď. Pak už jsme podél řeky razili dál z mírného kopečka. Logicky jsem si vydedukoval, že když jedeme celou cestu z kopce, tak budem zákonitě někdy muset taky do kopce. A jakobych to snad přivolal najednou se před námi objevil hang, který nám dal skutečně zabrat a to i přes velké množství přestávek. Ještě teď mě bolí nohy jen při vzpomínce na ten kopec. Nahoře jsme chvíli zvažovali, zda si dát menší zajížďku k Lusthausu. Ale když jsme tam jedmou byli, tak aspoň se vším všudy. Budova je to vskutku...zajímavá (velmi decentně řečeno) - nicméně my tam byli za trochu jiným účelem, než odbiv této roztodivné architektury a ten jsme také naplnili. Chvíli jsme hledali, ale nakonec díky hintu nalezeno.
V následujícím kopci jsem si připsal první tzv. "spd pád", ale pěkně do měkkého mechu, takže se mi nic nestalo. Po výjezdu z lesa již byl čas oběda a proto jsme se rozhodli to již déle neodkládat, tudíž opět první hospoda po cestě - avšak tentokrát z venku velmi slušně vypadající. Po nekvalitním a nekvantitativním obědě jsme se vydali, ještě nás čekalo hodně km a času nebylo nazbyt, navíc jsme ještě chtěli stihnout vpád do sklípku. Zbytek cesty už byl velmi příjemný a cesta neskýtala již žádné nástrahy v podobě téměř kolmých kopců a tak víceméně po rovince dojeli až do Vinné obce Šatova. Člověk by nevěřil, jaký je problém sehnat ve vinné obci víno :-)...naštěstí jsme náhodou natrefili na nějakého pokoutního vinaře, který nám něco málo odlil a dal k dobru nějakou tu historku (to mi u vinařů už přijde jako rutina :-)). Už scházelo jen se trochu navečeřet, ať nepijem na lačno a opatřit nějakou tu skleničku. Oba tyto body se nám povedlo splnit při jedné příležitosti a již nám tedy nic nebránilo v nástupu do vlaku a následném nezřízeném opíjení :-)
Veltlínek byl prudce pitelný a žízeň po celodenní námaze obrovská, takže víno mizelo poměrně rychle, což se také projevilo na stavu mysli - při přestupu ve Znojmě se mi totiž povedlo zapomenout bágl v původním vlaku, který již mezitím zajel do depa. S belhavou nohou a vínem v krvi se mi šlo velmi obtížně, což asi muselo být vidět, vzhledem k faktu, že do toho depa nakonec musel dojet Mišák na kole (díky Ti, máš u mě ruma ;-)) a tak tak jsme stihli další vlak :-) V dalším vlaku jsme již byli velmi veselí a jak to tak již bývá, tak se zpívali písně slušné i méně slušné - po další chvíli už se nezpívalo, ale řvalo.
Cesta z nádraží domů byla také velmi zajímavá. Ve vlaku mi někdo musel něco udělat s kolem, protože vůbec nejelo rovně a nějak podivně kličkovalo :-)...v kopci pod Olomouckou proběhl další držkopád, když jsem zastavil, ale zapomněl jsem sundat nohy ze šlapátek :-)...o pár set metrů dál se mi pokazila zadní převodovka, takže se mi zasekla na nejtěžším převodu a o dalších pár set matrů dál jsem ještě píchl zadní kolo, takže jsem zbytek cesty absovloval pěšky s bicyklem na zádech :-)
Doma jsem si ještě musel cvaknout trošku rumíku, takže konec dobrý - všechno dobré :-)
Doufám, že se mi povede kolo opravid co nejdříve, abych mohl absolvovat další podobné sportovně-notorické aktivity :-)
Komentáře
Přehled komentářů
chlape toho rumíka se vyzvednu při nejbližší příležitosti. jinak výlet to byl kvalitní, doufám, že si najdu čas na napsání podobně zajímavých řádků...
rum
(Mišák, 22. 5. 2008 20:29)